Jedna přišla do firmy v době Českého Telecomu. Druhá nastoupila před třemi roky jako studentka vysoké školy. Každá má jiné zkušenosti i pohled na svět. Přesto spolu dnes v O2 tvoří tým Sponzoringu a společenské odpovědnosti a podle vlastních slov si navzájem bourají stereotypy o tom, jaká ta druhá generace vlastně je. A shodují se, že právě rozdíly mezi nimi jejich spolupráci dělají zajímavější.
Renata před 24 lety nastoupila do týmu Interní komunikace. Ten měl v té době na starost například tištěný interní časopis, online manažerský newsletter, různé varianty manažerských setkání, soutěže nebo zaměstnanecké eventy v Praze i v regionech. Postupem času se firma hodně měnila – z Českého Telecomu přes španělskou Telefónicu až po O2 vlastněné skupinou PPF – a Renata kariérně vyrostla do role manažerky interní komunikace. „Byly to pro mě opravdu krásné pracovní roky. Ta práce byla extrémně pestrá a napínavá,“ popisuje Renata, která později přešla do týmu Korporátní komunikace. I po téměř čtvrtstoletí ve firmě ji práce baví a dokáže ji překvapit. „Pořád se objevují nové věci. Když jsem přešla z interky ke korporátní komunikaci a později ke sponzoringu, musela jsem se spoustu věcí naučit. A vlastně mě to posunulo a znovu nastartovalo.“
Bára přišla do O2 téměř před čtyřmi lety na začátku vysoké školy. „Chtěla jsem se trochu osamostatnit a hledala jsem brigádu, která bude souviset s mým oborem.“ Narazila na nabídku O2 a nastoupila do HR, kde skenovala smlouvy, vyřizovala poštu a postupně se ve firmě začínala orientovat. Pak se digitalizovaly dokumenty a její místo zaniklo. Na čas odešla a když Renata hledala někoho na částečný úvazek, doporučili jí právě Báru. „To, že si na mě vzpomněli a chtěli mě zpátky, mě tehdy moc potěšilo.“
Nástup do rozjetého vlaku
Bára přitom před prvním setkáním čekala něco trochu jiného. „Představovala jsem si Renču jako zkušenou paní, která bude mít všechno nalajnované a nebude chtít žádné zajeté věci měnit. Trochu jsem se bála, že přijdu do rozjetého vlaku, který jezdí stejně a vždycky stejně jezdit bude. A ono to tak vůbec není,“ popisuje. „Renča jede v modelu takového organizovaného chaosu,“ dodává Bára. „A hlavně je otevřená novým věcem.“
Právě organizovaný chaos se mezi nimi stal jedním z témat, u kterých je dobře vidět, že věk ani délka praxe automaticky neznamenají, že jeden člověk může učit druhého. „Bára je naopak mnohem strukturovanější než já. A já se to od ní učím,“ přiznává Renata.
Dvě generace, které se nebojí říct si věci napřímo
Jejich spolupráce stojí podle obou hlavně na důvěře. Renata nechce, aby s ní Bára automaticky souhlasila jen proto, že je její šéfová. A Bára zase ví, že může přijít s vlastním názorem, i když je jiný než Renatin.
Rozdílný pohled na věci se u nich občas projeví i v úplných maličkostech. Letos Renata přišla s nápadem pořídit jako reklamní předmět na letní festivaly slamák, který před pár lety slavil úspěch. Bára se na něj podívala a řekla, že ona by si ho tedy rozhodně na hlavu nevzala. „Navrhla ´rybářské kloboučky´, které prý frčí mnohem víc,“ vzpomíná Renata. A protože ji zajímalo, jak to vidí mladší lidé, udělala si mezi nimi malý průzkum. Ukázalo se, že Bára měla pravdu.
„Každá přinášíme trochu jiný pohled na věc, a často se díky tomu i zasmějeme. Hodně je to vidět třeba u interpretů, kteří vystupují v O2 areně nebo v O2 universu. Báru zaujme nějaká skupina a já netuším, o koho jde. A obráceně. Já zmíním interpreta, kterého nezná Bára, a já jí řeknu: Zeptej se rodičů, ti možná budou vědět,“ směje se Renata.
„Už se z toho stal skoro náš sport. Obě tak trochu tušíme, že ta druhá bude úplně mimo, takže se u toho opravdu nasmějeme. Zároveň nám to ale pomáhá, protože díky rozdílnému přehledu lépe vnímáme, co může zaujmout různé skupiny zákazníků,“ dodává Bára.
„Když člověk řekne, že něco vidí jinak, neznamená to, že nerespektuje svého šéfa,“ říká Renata a zároveň dodává, že chce bořit představu, že mladší generace je automaticky líná, nezodpovědná nebo nechce pracovat. „Jsou mladí lidé, kteří jsou šikovní, pracovití a mají skvělé nápady. A stejně tak jsou lidé, se kterými si nesednete bez ohledu na věk. Podle mě je to mnohem víc o konkrétních lidech.“
Sponzoring není jen o logu na O2 areně
Jejich práce se potkává především u sponzoringu a společenské odpovědnosti. Řeší například spolupráci s O2 arenou, partnerství na akcích různého typu pro veřejnost nebo aktivity pro zaměstnance spojené se společenskou odpovědností.
Jednou z nejvýraznějších aktivit je spolupráce s O2 arenou. Sponzoring ale zdaleka není jen o logu na budově. „Z kontraktu vyplývají třeba partnerské vstupenky, které můžeme využívat pro naše klienty nebo dodavatele, nebo obrandované plochy v celém areálu. A snažíme se přemýšlet i nad tím, jak partnerství využít pro zákaznickou spokojenost,“ vysvětluje Renča. Zákazníci O2 tak mohou u vybraných akcí využít například přednostní nákup vstupenek, rychlejší vstup do areny nebo soutěže o vstupenky, což jsou další pracovní aktivity tohoto malého týmu.
Vedle O2 areny naše firma spolupracuje také s řadou dalších partnerů. I tady je část práce, kterou člověk zvenku vůbec nevidí. Od výběru a vyjednávání s partnery, přes přípravu smluv a produkci až k zajištění věcí na místě nebo vzájemnou propagaci jednotlivých akcí. Nedílnou součástí aktivit je například zajišťování posílení signálu prostřednictvím mobilních BTS na desítkách akcí, festivalů po celé ČR.
„Spolupracujeme s velkými i menšími partnery, někde formou finančního partnerství a velmi často na bázi barteru. Důležité je hledat spolupráce, které dávají smysl oběma stranám a ideálně přinášejí hodnotu zákazníkům a kolegům i druhé straně. Partnersky se podílíme na podpoře akcí pro různé skupiny – děti, rodiny, studenty i širokou veřejnost.“ Letos tak O2 spolupracovalo a podpořilo například sérii festivalů Bezva Fest a HRADY CZ, běh Barvám neutečeš, jeden ze závodů Urban Challenge, Comic-Con Junior, studentský festival ČVUT, filmový festival Jeden svět a mnoho dalších eventů.
Část projektů vzniká také ve spolupráci s Nadací O2. Tady se podle Renči a Báry přirozeně propojuje sponzoring se společenskou odpovědností. „U některých akcí řešíme produkční a organizační věci a Nadace O2 potom navazuje obsahovou částí, například tématy spojenými s bezpečností na internetu,“ popisuje Renata.
Když schodiště v říjnu ožije
Vedle větších projektů jsou součástí jejich práce i některé aktivity přímo uvnitř firmy. Například pravidelná výzva 10 tisíc kroků zaměřená na pohyb podle nich funguje hlavně jako příležitost, aby se lidé v práci potkali trochu jinak. „Je hezké sledovat, jak se týmy mezi sebou opravdu pobízejí. Jdeme po schodech a vidíme, že po nich chodí víc lidí. Lidé se hecují a slýcháme i úplně cizí kolegy, jak se baví o tom, kolik toho dneska ušli,“ popisují.
Pro Báru je zajímavé i to, že se k podobné práci dostala už během studia sociologie. „Není to zdaleka jen o administrativě. Mám skvělou možnost podílet se na projektech, které mají reálný dopad na zákazníky i veřejnost.“
A co by si při svých odlišných životních zkušenostech vzájemně poradily do budoucna? Renata by Báře přála, aby si dokázala uhlídat hranici mezi prací a soukromím. „Já jsem měla práci a soukromý život vždycky hodně propojené. Báře bych dnes proto poradila, ať si svůj soukromý život chrání víc, než se to dařilo mně.“
Bára má pro Renču radu trochu opačnou. „Ať nepřestává pracovat,“ směje se. Když Renata mluví o tom, že jednou přijde čas odejít do důchodu, Bára jí připomíná, že by byla škoda přestat, pokud má pořád energii a chuť přicházet s nápady.
Autor článku
Lucie Svobodová
Specialistka komunikace
