Kariéra
V O2 je dohromady už 26 let. Začínal v době vytáčeného internetu, dnes má jako ředitel pro rozvoj sítě na starosti provoz, kvalitu i technologický rozvoj jedné z nejdůležitějších infrastruktur v zemi. Jakub Votava mluví o telekomunikacích s nakažlivým zaujetím. Říká, že má v životě dar: našel si práci, která ho baví a do které se pořád těší. I díky lidem, kteří mají síť stejně rádi jako on.
Do telekomunikací jsem se dostal vlastně náhodou
Kubo, jak dlouho už jsi v O2?
Když to vezmu od úplného nástupu, letos to bude 26 let. Nastupoval jsem 1. srpna 2000, dva dny po tom, co se mi narodila dcera, takže si to pamatuju naprosto přesně.
Předtím jsem pracoval v jedné finanční skupině jako IT projektový manažer. Když jsem hledal novou práci, bavil jsem se tehdy s oběma firmami, s Eurotelem i s Českým Telecomem. Nakonec jsem nastoupil do Telecomu, protože poslali nabídku dřív. Měl jsem doma těhotnou ženu těsně před porodem, už jsem měl podanou výpověď a potřeboval jsem práci. Takže jsem skončil v Telecomu proto, že byli rychlejší. Což byla v roce 2000 asi jediná věc, ve které byl Telecom rychlejší než Eurotel. Pak jsem na nějakou dobu odešel a zase se vrátil. V té druhé otáčce jsem tady zhruba sedm let. Ale i když jsem byl venku, pořád jsem pro firmu pracoval. Tahle firma má strašnou gravitaci.
Co tím myslíš?
Dělám telekomunikace. Hardcore telekomunikace. A těch možností na trhu není moc. V technologickém sektoru jsme jedna z mála firem v Česku, kde se člověk opravdu může dostat k některým technologiím. Není to klasické IT, kde je příležitostí hodně. V telekomunikacích je rybníček relativně malý. Máme tu pár operátorů, pár dodavatelů a komunita je díky tomu semknutější. Spousta našich lidí si prošla různými firmami v oboru. Přicházejí k nám lidé od dodavatelů, od nás zase někdo odchází k dodavatelům. V Česku je tohle prostředí malé, ale o to zajímavější.
Jak vypadaly tvoje začátky ve firmě?
Nastupoval jsem v době, kdy začínal internet. Byl jsem přijatý do oddělení, které se internetem zabývalo, a tehdy to byla taková popelka. Rok 2000 byl pořád ještě dobou vytáčeného internetu.
Jedním z prvních projektů, na kterých jsem dělal, byla revoluce jménem Internet 2000. Tehdy se přestaly počítat minuty internetového připojení a spojení bylo za jeden impuls. Mým partnerem byl tehdy Marek Vogel, který je tady dodnes a řekl bych, že je to náš internetový guru. Postupně jsem kolem internetu fungoval nějakou dobu. A ve chvíli, kdy docházelo ke sloučení s Telefónicou a k organizačním změnám, ucházel jsem se o pozici, kterou vlastně dělám dodnes. Od té doby se samozřejmě udála spousta věcí.
Síť se nedá vypnout. Modernizujeme ji za plného provozu
Když bys měl říct, co je dnes hlavní náplní tvojí práce, co by to bylo?
Snažím se svůj čas rozkládat mezi tři velké agendy. První je zajistit, že síť funguje. S tím se pojí spousta schůzek, které řeší, kde se v síti vyskytují problémy, jakým způsobem je budeme řešit a jak vypadá každodenní operativa spojená s provozem sítě.
Druhá velká agenda je zlepšování služeb, které poskytujeme zákazníkům. Sledujeme výkon sítě, hledáme možnosti, jak její parametry zlepšit, a vedeme velmi detailní diskuze o tom, proč některé věci nefungují tak, jak mají. Proč někomu padají hovory, kde se to děje a jak to můžeme vylepšit. Třetí oblast je rozvoj sítě jako takové. To znamená výběr a nasazování nových technologií. Dlouhou dobu byla velkým tématem modernizace rádiové sítě. Teď nasazujeme nový 5G datový systém a začínáme implementovat nový systém pro zajištění mobilních volání.
To jsou projekty, které jsou velké hlavně v čase. Od okamžiku, kdy dospějeme k tomu, že se nějaký systém musí pořídit nebo vyměnit, do chvíle, kdy na něj máme převedené všechny zákazníky, je to klidně tříletý cyklus. Nějakou dobu zabere výběr, potom systém připravujeme, aby se na něj dali migrovat zákazníci, a pak je tam postupně přesouváme. Opatrně.
Co je na tom nejtěžší?
Snažíte se vyměnit přední kolo u auta ve chvíli, kdy to auto jede po
dálnici. My nemůžeme říct, že teď budeme týden něco dělat a týden síť nepoběží.
Naprostou většinu prací děláme v noci, v údržbových oknech. A i během
těchto nocí se všechno děje tak, aby dopad na zákazníky byl minimální. Většina
změn probíhá tak, že přitom nepřestaneme poskytovat služby. To je na
telekomunikacích krásné i náročné zároveň. Síť musí fungovat pořád.
České sítě patří ke světové špičce. Inspiraci ale hledáme v Asii
Je nějaká země, která je pro tebe ultimátní benchmark? Kam bys chtěl síť O2 dostat?
To je strašně složitá otázka, protože hodně záleží na geografii. Málo se o tom mluví, ale my máme síť, která v celosvětovém srovnání snese opravdu tvrdá kritéria. Z hlediska pokrytí, služeb, které poskytujeme, a jejich kvality jsme světová špička. Hodně cestuju a mám srovnání s jinými zeměmi. Třeba v Severní Americe je dostupnost mobilního signálu a celkový výkon sítě opravdu nesrovnatelný s tím, co máme tady. Vyjedete za město a není signál. Na americkém středozápadě poznáte místa, kde lidé nemají mobilní signál, podle antén na autech, protože používají vysílačky. To je u nás nemyslitelné.
Pokud bych měl říct, kdo pro nás může být vzorem v tom, jak se mobilní komunikace dělají, jsou to ekonomiky jihovýchodní Asie nebo Středního východu. Spojené arabské emiráty, Korea, Singapur. To jsou trhy, které jsou z hlediska mobilních komunikací o několik kroků před námi.
V čem konkrétně?
V jihovýchodní Asii je to dané obrovskou koncentrací obyvatelstva na malém prostoru a také tím, jak jsou tam stavěná města. Rostou do výšky. A to do rádiového inženýringu přináší úplně jiné výzvy. My máme budovy relativně ploché, takže když stavíme síť, nemusíme tolik řešit, že antény musí „svítit“ i do osmdesátého nebo devadesátého patra. Ve městech s vysokými budovami a obrovskou koncentrací lidí jsou extrémní požadavky na kapacitu. Kromě schopnosti postavit síť opravdu ve 3D, tedy i směrem do výšky, se tam řeší i to, že v jednom místě potřebujete extrémní rychlosti.
Technologie se mění rychleji než kdy dřív
Jak moc se tvoje práce za těch 26 let změnila?
Zrychlila. Jsme obor, který se ve srovnání s mnoha jinými vyvíjí nesrovnatelným tempem. Dlouhou dobu jsme rostli v objemu provozu o více než 50 procent meziročně. Když jsem začínal, bavili jsme se o rychlostech v řádu 14 kilobitů. Dnes na optice nabízíme dvougigovou rychlost a na mobilní síti jsme v běžných městských podmínkách schopni dosahovat kolem 1,5 gigabitu. To byla rychlost, kterou byla kdysi připojená celá republika. A tehdy ještě nižší.
Rozvinuli jsme se strašně rychle. Tempo změn, s jakým přicházejí nová
„G“ a nové generace sítí, se obrovsky zrychluje. Říká se, že penetrace 5G
telefonů, tedy rychlost, s jakou se mezi zákazníky dostávají zařízení schopná
využít 5G, je asi třikrát rychlejší než u 4G.
Takže nestačí jen postavit síť?
Přesně tak. U nás nejde jen o to mít postavenou síť. Zákazníci musí držet v ruce zařízení, které ji umí využít. A skladba koncových zařízení se průběžně mění. Tomu musíme přizpůsobovat konfiguraci sítě. Kromě reakce na rostoucí poptávku po datech a hlasových službách musíme neustále pracovat i s tím, jaká zařízení jsou k síti připojená. To je živý organismus, který se mění v čase.
Změnily se i samotné technologie?
Obrovsky. Když jsem nastupoval, všechny systémy, které používáme, byly implementovány dodavatelsky. Přijel dodavatel, přivezl spoustu proprietárních krabiček, nějak je pozapojoval, my jsme to akceptovali, otestovali, řekli „může to do provozu“ a věc fungovala. Dneska jsme v systémech, které běží v prostředí velmi podobném IT. Běží na komerčních počítačích, na běžných operačních systémech, jako aplikace. To na nás klade větší nároky na kontrolu a schopnost s tím pracovat.
A hlavně nás to posouvá do rolí, ve kterých jsme dřív nebyli. Jsme v roli systémového integrátora. Zodpovídáme za to, že věci fungují dohromady. Už to není „objednám, otestuju, používám“. Je tam mnohem víc interakcí, které řeší, jak systémy fungují samostatně, jak mají fungovat společně a jaké druhy chyb se v těch interakcích můžou objevit. Zrychluje se tempo změn a zároveň roste komplexita, kterou musíme zvládat. I proto se dnes tolik mluví o automatizaci a umělé inteligenci v oblasti provozování sítí. Spousta věcí už nabírá takové rozměry, že je těžké je dělat ručně.
Největší výhodou O2 jsou lidé, které technologie opravdu baví
Co tě na té práci baví nejvíc?
Rozhodně to není nuda. Není to rutinní, opakující se práce. Baví mě
technické věci. Vždycky říkám, že mám v životě dar. Dělám věci, které mě baví.
Našel jsem si práci, která je mi blízká, a do práce se těším. Baví mě nové
technologie. Baví mě, že tady máme partu lidí, která má síť stejně ráda jako já
a technologie ji baví stejně jako mě. Mám kolem sebe spoustu lidí, kteří těm
věcem opravdu rozumí. Když se o nich bavíme, jsou to diskuze hodně do detailu.
Faktické, odborné a zároveň posouvající. Baví mě, že se můžu prakticky každý
den naučit něco nového. Moje práce je různorodá. Ty tři velké agendy - provoz, zlepšování kvality a rozvoj sítě - jsou
každá trochu jiná. Díky tomu je každý den jiný. Nemohl bych dělat na páse.
Tohle mě naplňuje.
Co je podle tebe na O2 jako technologické firmě výjimečné?
Schopnost potkávat moderní technologie a lidi, kteří jimi žijí. Máme jako firma obrovskou výhodu, že nejen v rámci republiky, ale i v celosvětovém měřítku jsme velmi rozvinutí. Nechci říkat, že jsme úplná špička ve všem, bavili jsme se třeba o Asii, ale jsme na špičce startovního pole. A zároveň nejsme vodaři, kteří jednou položí trubky a dalších 40 let na ně nemusí sáhnout. Síť je něco, co se neustále vyvíjí. Každý den se mění technologie, zařízení, požadavky zákazníků i objem provozu. A my musíme být pořád u toho.
V O2 vznikl nový benefit recharge, tedy měsíční placené volno po odpracovaných letech. Tebe zatím minul?
Ano, budu v jedné z posledních vln, ale těším se na něj. Beru to nejen jako obrovský benefit pro lidi, ale pro mě osobně i jako mentální výzvu. Co s tím měsícem smysluplně udělat? Pro mě to není „lehnout si k moři“. Přemýšlení o tom, jak ten měsíc naplnit, může být pro spoustu lidí zajímavé postrčení k tomu, aby zkusili něco, co do té doby nemohli.
Máš už plán?
Reálně uvažuju, že půjdu nějaký dlouhý trek. Ne nutně celý měsíc, ale
minimálně pár týdnů bych chtěl jít nějakou dlouhou trasu. Kdyby ses mě zeptala
teď, řekl bych Pacific Crest Trail ve Spojených státech. Ta země mi kdysi
přirostla k srdci. I když je to teď všelijaké, příroda je tam nádherná. Je
spousta krásných míst po Evropě i na severu, ale kdybych si měl vybrat teď, byl
by to Pacific Crest Trail.
Když se vrátíme zpátky k práci, co bys vzkázal člověku, který uvažuje o práci v O2 právě v oblasti technologií nebo sítě?
Že pokud ho baví technologie, tady se k nim opravdu dostane. A nejen okrajově. Dostane se k věcem, které jsou technicky složité, důležité a mají reálný dopad na miliony lidí. Síť není abstraktní pojem. Je to něco, co lidé každý den používají, často aniž by o tom přemýšleli. A za tím, že funguje, stojí velká skupina lidí, kteří své práci rozumí a záleží jim na ní. To je pro mě na O2 důležité. Nejde jen o technologii samotnou, ale o lidi, kteří ji staví, provozují a posouvají dál. Lidi, které to baví. A myslím, že právě díky tomu máme síť, na kterou můžeme být hrdí.
