Kariéra
Kdyby se měl Lukáš Kotek představit jedním dechem, řekl by asi toto: vede tým vývojářů, kteří pracují na aplikaci Moje O2, miluje technologické výzvy a nemá rád zbytečné procesy. Jak se mu pracuje v O2, co ho nejvíc baví a jak se vypořádal s přechodem z menší firmy do velké korporace? O tom jsme si povídali v tomto rozhovoru.
Lukáši, co tě přivedlo do O2?
Do O2 jsem nastoupil asi před třemi lety, přivedl mě sem kamarád, se kterým jsem jezdil na motorce. Vyprávěl mi o výzvách, které řešili vývojáři v O2, a zjistili jsme, že bych mohl přispět svou zkušeností z menší firmy, kde jsem dělal šéfa vývoje. Navíc jsem byl v té době po klasickém vyhoření a potřeboval jsem změnu. Takže jsem přešel z menší firmy do velkého korporátu a nelituju toho.
Má to svoje specifika. V malé firmě máte vše pod kontrolou, rozhodnutí se dělají rychle. V korporaci je to jinak, věci se schvalují, procesy jsou složitější, ale díky tomu taky stabilnější. Naučil jsem se, že některé procesy mají svůj smysl a dělají věci efektivnější. Klíčové pro mě bylo naučit se trpělivosti, protože v korporátním prostředí není všechno hned, ale důležité věci si zaslouží svůj čas.
Jak bys popsal svou práci někomu, kdo o tom nikdy neslyšel?
Vedeme tým vývojářů, kteří pracují na frontendech a backendech pro web Moje O2 a mobilní aplikaci Moje O2. To znamená, že se staráme o to, aby si uživatelé mohli snadno spravovat své služby, kontrolovat účty a vyřizovat vše online.
Prozradíš, jak vypadá tvůj běžný pracovní den od chvíle, kdy zapneš počítač, až po chvíli, kdy odcházíš domů?
Každý den začínáme stand-up meetingy, což jsou krátké synchronizační schůzky, kde si v týmu vyjasňujeme, jestli zvládáme naplánované úkoly ve sprintu. Pracujeme podle agilní metodiky, takže máme vývoj rozdělený do čtrnáctidenních cyklů, kterým říkáme sprinty. Každé ráno si tedy kontrolujeme, zda jsme „on track“, tedy jestli stíháme cíle, které jsme si stanovili, a pokud ne, co nám v tom brání.
Můj tým působí ve více menších týmech, takže se účastním různých stand-upů, aby bylo jasné, že se navzájem nebrzdíme a že všechny dodávky probíhají podle plánu. To zabere velkou část dopoledne. Potom přichází na řadu operativa – řešení aktuálních úkolů, schůzky a koordinace práce.
Sám sebe nevnímám jako manažera v klasickém slova smyslu, spíš jako team leadera. Lidi v týmu neřídím, ale vedu a pokud je potřeba, rád si sám „namočím ruce“ do práce. Například na začátku roku jsme pracovali na backendu pro mobilní aplikaci, která vyšla na jaře. Ukázalo se, že práce bylo nakonec víc, než jsme původně odhadovali, a kvůli tomu jsme neměli dostatečné kapacity na testování. Takže jsem tehdy třeba i sám testoval, abych pomohl týmu držet tempo. Od té doby aplikaci dál rozšiřujeme. Postupně přidáváme nové funkce, které zpříjemňují používání a reagují na to, co od nás uživatelé potřebují. Backlog máme plný a práce rozhodně neubývá.
Mezitím musím chodit na různé celofiremní synchronizační meetingy a samozřejmě vyplňovat tabulky, což je činnost, kterou vážně nemám rád. (smích)
Co tě na té práci nejvíc baví?
Miluju technologické výzvy a každodenní šrumec. Spousta lidí si myslí, že programátoři jen "něco píšou", ale v reálu je to hodně o ladění, propojování, testování a optimalizaci. A to mě baví. Každý den přináší něco nového.
V O2 jsem byl překvapen, jak snadné je komunikovat s top managementem. Čekal jsem komplikovanou hierarchii, ale ukázalo se, že pokud mám dobrý nápad a umím ho odprezentovat, můžu se dostat k lidem, kteří rozhodují. To je obrovská výhoda, protože i v tak velké společnosti mohou zaměstnanci aktivně ovlivňovat dění a téměř okamžitě vidět dopad své práce.
Na čem teď pracujete?
Na jaře jsme spustili novou verzi aplikace Moje O2. Už to není jen nástroj na správu účtů. Přibyly funkce pro zábavu, vzdělávání, digitální wellbeing a díky propojení s Aribank i možnost využívat výhody programu Unity. Teď ji dál vylepšujeme a práce máme pořád dost.
Jaké největší změny přinese?
Například přibude obchod, kde si uživatelé budou moci kupovat příslušenství. Cílem je, aby si uživatel mohl vše vyřídit na jeden klik a nemusel nikam volat nebo vyplňovat složité formuláře. Díky tomu bude Moje O2 nejen aplikace na správu služeb, ale digitální platforma, která uživatelům zjednoduší život.
Když ses podílel na změně vývoje v O2, co bylo nejtěžší?
Dřív se tu software vyvíjel pomaleji, vývojáři pracovali odděleně a nasazení nových funkcí trvalo měsíce. My jsme se rozhodli zavést agilní vývoj, což znamenalo změnit nejen procesy, ale i myšlení lidí. Nebylo snadné přesvědčit zkušené kolegy, že to bude lepší, ale když viděli výsledky jako rychlejší dodávky softwaru, méně chyb a lepší zpětnou vazbu od zákazníků, pochopili, že to dává smysl. Předtím jsme vydávali velké aktualizace jednou za několik měsíců, dnes jsme schopní dodávat vylepšení každých 14 dní. To znamená, že zákazníci mají rychleji nové funkce a my můžeme okamžitě reagovat na jejich potřeby.
Jaké trendy v technologickém vývoji teď nejvíc sleduješ a využíváš? Je něco, co se dříve neřešilo, ale teď se bez toho neobejdete?
Jednoznačně umělá inteligence (AI). Je to pro mě velké téma a využívám ji denně. Pomáhá mi nejen akcelerovat práci, ale i lépe rozumět technologiím, se kterými pracujeme. Když něco řídím, potřebuji tomu rozumět do hloubky, ať už je to Java nebo jiný programovací jazyk.
Dříve bych musel složitě vyhledávat odpovědi na internetu, ale dnes si prostě popovídám s AI a odpovědi mám okamžitě. Velmi mi to pomáhá v osobním rozvoji i v běžné práci. Například při testování nám AI výrazně urychluje psaní automatizovaných testů. Neznamená to, že by AI napsala celý kód za nás, to zatím neumí, ale výrazně nám pomáhá s generováním návrhů a urychlením rutinních úkolů.
Které konkrétní AI nástroje používáš?
Na osobní úrovni využívám různé velké jazykové modely (např. GPT-4.1, GPT-4o, Claude Sonnet nebo Gemini) hlavně při vývoji. Pomáhají mi generovat jednoduché části backendu, základy kódu a testy, analyzovat a optimalizovat databázové dotazy nebo přepracovat kód tak, aby byl čitelnější a rychlejší.
Společně s týmem ji využíváme i na širší úrovni. AI nám například pomáhá kontrolovat změny v kódu, analyzovat provoz aplikací po jejich nasazení nebo rychleji řešit případné problémy. Používáme ji také k tvorbě dokumentace a dalších podkladů, které vývojáři potřebují. Zkoušíme i vlastního knowledge-base agenta, který má usnadnit práci lidem vyvíjejícím aplikaci Moje O2.
A díváme se i dopředu. Plánujeme zapojit nástroje, které umí třeba automaticky převést návrhy z grafického prostředí do hotového designu aplikace Locofy AI a Cursor napojený na naše interní O2-LLM.
Má tvoje práce reálný dopad na naše zákazníky? Komu vlastně nejvíc pomáhá?
Můj tým pracuje na vývoji frontendu a backendu pro web Moje O2 a stejnojmennou mobilní aplikaci, takže dopady naší práce se projeví především u koncových zákazníků. Ale protože jsme součástí většího vývojového ekosystému, náš vliv je spíš nepřímý.
Nad námi jsou produktoví vlastníci, kteří definují vizi a strategii. Oni komunikují přímo se zákazníky, analyzují jejich potřeby a přicházejí s nápady, které se následně schvalují v rámci byznysového rozhodování. My potom tu vizi překládáme do softwaru. Celý proces zahrnuje UX designéry, kteří testují nové funkce se skupinou uživatelů, a teprve když máme ověřený návrh, přichází na řadu vývoj.
Zjednodušeně řečeno, naše práce pomáhá zákazníkům v tom, aby měli jednodušší a intuitivnější přístup ke svým službám. Každá nová funkce, kterou vyvineme, by jim měla usnadnit život, ať už jde o lepší přehled o vyúčtování, snadnější správu služeb, nebo nové možnosti, které v aplikaci přidáváme.
Naučil ses v práci něco, co využíváš i v osobním životě?
Jednoznačně trpělivost. A to opravdu ve velké míře. Dřív jsem pracoval v menší firmě, kde se rozhodovalo rychle a věci se děly okamžitě. V korporaci je to jinak, všechno má svoje návaznosti, procesy jsou složitější a je potřeba počítat s tím, že některé změny se neprosadí hned. Naučil jsem se respektovat, že některé procesy mají svůj důvod, i když to na první pohled nemusí být zřejmé.
Co jsem se naopak nenaučil, je politika. Nejsem člověk, který by uměl taktizovat nebo hrát nějaké mocenské hry. Když si něco myslím, řeknu to na rovinu. Ne vždy je to populární, ale přijde mi lepší být otevřený než se snažit kličkovat.
A pak je tu ještě jedna věc, i když chápu smysl některých procesů, pořád si myslím, že některé z nich jsou naprosto zbytečné a existují jen proto, že se nad nimi ještě nikdo pořádně nezamyslel. A to je něco, co bych chtěl do budoucna změnit.
Jaká část tvojí práce tě nejvíc baví a co naopak považuješ za nejnáročnější?
Nejvíc mě baví technologická část, když něco naprogramujeme, nasadíme a ono to začne fungovat. Ten samotný proces vzniku softwaru mě fascinuje. Od prvotního zadání přes vývoj až po moment, kdy se všechny komponenty propojí a začnou fungovat jako celek. Nejvíc si užívám technologické výzvy, například zapojení umělé inteligence do našich vývojových procesů. Bohužel na tyhle věci mi teď zbývá minimum času, většinu dne strávím řešením operativy a koordinací týmu.
Nejnáročnější částí práce je jednoznačně práce s lidmi. Ale
musím říct, že mám naprosto fantastický tým, opravdu skvělou skupinu lidí, se
kterými je radost pracovat. Každý ví, co má dělat, a všichni jedou naplno, aby
se projekt podařilo dotáhnout do konce. I když už na nich vidím, že jedou na
hranici svých možností, pořád makají a neřešíme žádné osobní neshody nebo
problémy. Obvykle se říká, že po dvou letech v týmu začne něco skřípat,
ale u nás to neplatí. Jsme spolu už přes dva roky a pořád to šlape skvěle.
